Pravda o havlovi

23. srpna 2016 v 9:21 | Zodiak

Disident vypráví o tom, jak se Václav Havel válel opilý ve zvratkách a pusinkoval se s tímto významným politikem

Autor: Jiří Wolf | Publikováno: 10.10.2013 | Rubrika: Citáty
havel2

Disident Jiří Wolf je signatářem Charty 77. Poprvé byl zatčen v únoru 1978. Policie u něj doma našla "protistátní, protistranické a protisocialistické" dokumenty. Byl odsouzen na tři plus šest let za podvracení republiky.
Během pobytu ve vězení Minkovicích prožil Wolf přes půl roku v izolaci a na zvláštním oddělení. Údajně zde zhubl o 20 kilogramů. Kromě svého boje proti komunismu dnes Jiří Wolf vydává pohádky. Dvě knížky už mu vyšly, na Malostranské vyprávěnky má grant od Prahy 1. I vydávání mu ale prý komplikuje antikomunistická minulost.
Mimo jiné toto vypráví o svém známém, Václavu Havlovi. Necháváme bez komentáře. Každý nechť si udělá názor:
V bytech šlechty Charty se jídlo nakupovalo výhradně v Tuzexu! Každý svátek v těchto rodinách, narozeniny a jiné slavnosti, to vše se odbývalo v neuvěřitelných žranicích a chlastu! Přístup k penězům z venku měl ale jen někdo. To si tahle parta hyen dobře hlídala a nikoho dalšího mezi sebe nebrala. Havel a jeho parta, tyto hyeny dál prosila Západ, že peněz je málo, a o další a další peníze na advokáty žádala - povětšinou jsme měli ex offo - na balíčky atd. pro nás politické vězně. Jako prasata žila tahle parta, šlechta Charty 77 z našeho hladu, utrpení a sociální bídy!
...
Já to cibulkovské tričko s tím nápisem "Vašku, jsi prase", ještě mám a občas ho na sebe vezmu a také hrdě na veřejnosti nosím. Vím totiž, proč. On ten Cibulka v podstatě perfektně vystihl, jaký opravdu pan Havel po té morální stránce je.

Václava Havla jsem nikdy za svého kamaráda nepovažoval. Byl to podrazák a já s ním skončil už v den, kdy se nechal propustit z vězení v květnu 1989 na podmínku. Podle interního předpisu ministerstva vnitra - tento předpis se vztahoval na celý východní blok- propuštěn z vazby, z výkonu trestu odnětí svobody na podmínku či ze zdravotních důvodů nebo na prezidentskou milost mohl být odsouzený, jen v tom případě, že podepsal spolupráci s StB nebo jinou složkou MV. Neexistovala výjimka! Stačí se jen podívat do materiálu VONSu, kolik disidentů bylo propuštěno z vazby a z výkonu trestu na tento zrádcovský "pardon"!
...
Havla jako alkoholika znala přece celá Praha. Když se vracel po roce 89 z Německa, kde byla podepsána mírová dohoda, byla celá, tehdy ještě československá delegace, vyložená z letadla na starém ruzyňském letišti jako pytle brambor. Všichni totálně pod parou. Při další návštěvě v Německu musel být Havel převezen do tamní nemocníce. Venku se o tom v tisku svobodně psalo, ale doma se nesmělo napsat nic. Fungovala přísná autocenzura médií! Ano, byla to otrava alkoholem! Tak psal západní tisk!

Pamatuji se, ještě před rokem 89, když jsem jednou přišel k Havlům, abych tam vyžebral nějaké peníze na manželku Jana Wunsche. Věrka Novotná zůstala sama, manžel ve vazbě, dostal potom 3 roky kriminálu, ona s kojencem a bez koruny. Od režimu nemohla očekávat pomoc a tak jsem lítal a opět sháněl peníze. Paní Olga Havlová nebyla doma, aby své "malé dítě", Vašíčka uhlídala od alkoholu. Nu, její Vašíček se tam válel na zemi celý od zvratků a pusinkoval se tam s chlapcem, kterého pak udělal velvyslancem v USA.Opravdu nechutný pohled! Odešel jsem z tohoto bytu a navštívil Václava znovu. Bylo to o týden později. Nedal mi nic. "Ať se sama o sebe postará!" To byla jeho slova. Nevěřil jsem svým vlastním uším. Tohle mi do očí řekl velký bojovník za lidská práva!
...
http://www.cs-magazin.com/

Čtěte také:
Disident šíří drsná svědectví o Václavu Havlovi. Věc pokračuje
Jiří Wolf a Václav Havel v srpnu 1990. Ilustrační foto z knihy "Good Soldier Wolf".

Kdo je to Jiří Wolf, z Wikipedie:

Jiří Wolf (*5. ?. 1952[1] Jindřichův Hradec[2]) je signatář Charty 77,[3] bývalý politický vězeň,antikomunista, autor pohádkových knih a radikální odpůrce a kritik tzv. "šlechty Charty", mezi niž počítá Václava Havla a některé osoby z jeho okolí.

Disidentem a politickým vězněm
Poprvé byl zatčen 16. února 1978[1] poté, co u něj policie při domovní prohlídce našla "protistátní, protistranické a protisocialistické dokumenty".[4] Byl odsouzen ke třem letům vězení zapodvracení republiky[4] podle § 98 odst. 1 trestního zákona.[1] Když prohlásil, že byl k přiznání donucen fyzickým i psychickým nátlakem, byl stíhán za falešné obvinění a trest byl zvýšen o 6 měsíců za křivé obvinění podle § 174 odst. 1[1] nebo za hrubou urážku veřejného činitele.[4] Více než půl roku si odpykával trest v Minkovicích na izolaci a ve zvláštním oddělení, během té doby zhubl o dvacet kilogramů. Část trestu kvůli neplnění pracovní normy strávil v nejpřísnějším režimu ve Valdicích.[4]
Podle svědectví bývalého spoluvězně z Minkovic se již po nástupu do vězení projevil jako náruživý vykladač svobody myšlení a ochrany lidských práv. Vedení věznice se jej snažilo přimět, aby "dostal rozum", jinak že se mu povede zle. Byl zařazen na pracoviště válcové technologie, jedno z nejhorších pracovišť. Jako speciální vychovatel mu byl přidělen npor. Burda, proslulý tvrdostí vůči vězňům - ten se mu nejprve pokusil zalichotit a přimět jej k donášení na ostatní vězně, a když Wolf jednoznačně odmítl, stal se cílem soustředěných útoků ze strany Burdy. Poté, co byl přeřazen na práci, kde nebyl schopen plnit pracovní normu, se stal i cílem útoku násilnických recidivistů. Stupňování kázeňských trestů vyústilo až v přeřazení na zvláštní oddělení, kde byly nejhorší podmínky, v nichž byl držen tři měsíce. Autor tohoto svědectví byl v té době jediný, kdo se s ním ještě mohl stýkat. Wolf sice pohubl, ale zůstal až fanatickým diskutérem obhajujícím své pravdy. Nikdy si nenaříkal a nežádal žádné výhody. Dostával kázeňské tresty za "odmítání práce", často z vykonstruovaných důvodů, a ke konci doby trestu se spíše uzavřel do sebe.[5]
Podruhé byl zatčen 17. května 1983[1] za to, že rakouskému velvyslanectví v Praze údajně předal informace o podmínkách věznění v Československu,[4] konkrétně v NVÚ Minkovice.[1] Za podvracení ve spolupráci s cizími činiteli[4] podle § 98 odst. 1 a 2 trestního zákona[1] byl Městským soudem v Praze 21. prosince 1983[1] odsouzen k šesti letům vězení a následně třem letům ochranného dohledu.[1][4] Byl opět vězněn ve Valdicích,[4][1] a vzhledem k tomu, že se jeho zdravotní stav výrazně zhoršil, trpěl například bolestmi hrudníku a zhoršením zraku, a nedostávalo se mu lékařské péče, roku 1984 na jeho případ upozorňovala Amnesty International.[4] Apel mezinárodních organizací skutečně vedl ke zmírnění násilí i ke zlepšení péče, roku 1990 byl Wolf pozván do Spojených států amerických, kde svůj případ předváděl jako života zachráněného činností AI.[4] Po propuštění z vězení jej léčili čeští i američtí lékaři, dosud trpíchronickým únavovým syndromem.[6]
Stále vyzývá k podpoře politických vězňů v nedemokratických režimech.[6]
Obvinění Josefa Vondrušky
V září 2006 společně s dalšími dvěma vězni z Minkovic, Vladimírem Hučínem a Jiřím Gruntorádem, obvinili komunistického poslance JUDr. Josefa Vondrušku, že je jako vězeňský dozorce týral. Zatímco týrání Hučína a Gruntoráda se při vyšetřování Vondruškovi úspěšně podařilo popřít, nakonec státní zástupce podal na Vondrušku v listopadu 2008 obžalobu zazneužívání pravomoci veřejného činitele pouze za bití Jiřího Wolfa na začátku 80. let. Podle obžaloby jej bil pěstmi i obuškem, což Wolf popsal slovy "Nejdříve nám popřáli hezké vánoce a pak nás seřezali."[7][8]
K tomu řekl: "Nikdy mne nevedla msta, jsem křesťan, ale přál bych si, kdyby Vondruška přiznal před soudem vinu. A ani by nemusel být odsouzen nepodmíněně."[6]
Kritika "šlechty Charty"
V roce 2009 a 2010 publikuje v různých internetových médiích články, ve kterých líčí bývalého disidenta a prezidenta Václava Havla jako notorického alkoholika, kterého se jeho žena Olgasnažila chránit před přístupem k alkoholu (roku 1983, když jej Wolf navštívil v nemocnici, i v roce 1990 v restauraci Rybárna při návštěvě kalifornského spisovatele Stuarta Rawlingse). Wolf obviňuje tzv. šlechtu Charty, že ve velkém zpronevěřovala zahraniční finanční pomoc pro český disent a že peníze určené na podporu vězněných a jejich rodin ve velkém propíjela, projídala na slavnostech chartistické šlechty a rozhazovala a navíc se o ně dělila s režimem napůl. Václav Havel podle Wolfa dodnes neodpověděl například Františku Janouchovi, kam se poděly jím zasílané peníze, zatímco ke většině politických vězňů a jejich rodin se takřka žádná pomoc nedostala a leckdy byly Wolfovi odmítnuty peníze jak na podporu vězňů a jejich rodin, tak i na disidentskou činnost, například fotografickou techniku a kopírování. Do této skupiny řadí Wolf kromě Havla například Kamilu a Václava Bendovy. Olgu Havlovou pak obviňuje z nekalých praktik při získávání financí pro její nadaci v 90. letech (korupcí v úřadu Prahy 1 a ministerstva zdravotnictví). Wolf tvrdí: "Celá tahle banda, spojená tak morální kolektivní vinou, dostala pak od Havla koryta. Skuteční bojovníci proti totalitě nedostali po roce 1989 nic!"[6] Václavovi Havlovi byla podle Wolfa umožněna cesta k moci právě proto, že na své údajné tajné návštěvě v Moskvě přislíbil, že nepřipustí vliv radikálních antikomunistů,[6] jindy píše o dohodě Havla s komunisty, že nepřijdou o funkce a majetek.[8] Občanské fórum podle něj tvořili z 90 % bývalí agenti Státní bezpečnosti.[8]Proto Wolf později zjistil, že "komunisté jsou v podstatě zásluhou koktavého Vaška stále u moci". Wolf prezentuje vztah Václava Havla a Alexandra Vondry jako projev homosexuálních tendencí. V narážce na ně i na údajně teplé "bratry Havlíčky" Wolf prohlašuje, že "alkoholikům a mužům, kteří se pusinkují s jinými chlapci, se opravdu věřit nedá." Wolf se hlásí k tomu, že občas hrdě nosí Cibulkou navržené tričko s nápisem "Vašku, jsi prase". Podmínečné propuštění Havla z vězení v květnu 1989 považuje Wolf za jednoznačný doklad, že se Havel zavázal ke spoluupráci s režimem. Havel je podle něj obecně známý tím, že je chamtivý po všech cenách a vyznamenáních.[6]
Jako kladné postavy disentu jmenuje Wolf například Annu Šabatovou, která jako jediná z chartistů, kteří měli přístup k penězům, je dávala správným směrem, a dále Petra Cibulku neboRudolfa Battěka, které pak Havel podle Wolfa nepřipustil k vlivu.[6]
V roce 2009 kritizoval neobjektivní a idealizující dokumentární pořad BBC o Sametové revoluci, v němž Monika Pajerová tvrdila, že z Albertova šlo na Národní třídu 80 tisíc vysokoškoláků, zatímco podlo Wolfa to byly maximálně tři tisíce lidí, převážně učňovská mládež a střední generace Pražanů, a v pořadu bylo zatajeno, že šlo o povolenou akci SSM. Jako příklad dobré dokumentaristiky uvedl práci australského televizního štábu, který navštívil Česko v srpnu 2009, avšak Wolf se domnívá, že žádná česká televizní stanice nepřijme nabídku k jeho odvysílání.[9](Celý projekt "Twenty Years After - The Czech experience" lze shlédnout nahttp://theargus.net.au/Prague/ )
Kritizuje rovněž poměry v Konfederaci politických vězňů pod vedením Naděždy Kavalírové.[
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama