pan střelec Kůrka

23. července 2016 v 16:28 | Zodiak
Co říkáte na účast prezidenta Miloše Zemana na summitu NATO ve Varšavě? Podle některých komentářů se hlava státu přidala na stranu nepřátel Ruska, případně "lišácky" zareagoval coby údajný rusofil…
Je velmi dobré, že náš prezident na summitu NATO ve Varšavě byl. Pokud jde o dění na tomto zasedání, myslím si, že oficiální výstupy z "kuloárových" jednání, jako i další kroky, budou jistě evropské veřejnosti představeny. Vždyť si vezměte, že celé jednání bylo nejenom za "vysokou zdí", ale v okruhu tří kilometrů i za kordonem policie. Věřím, že se vše podstatné ještě dozvíme. Navíc v Čechách, zvláště u "pražské kavárny" se vžilo, že pan prezident je "proruský". A to se "pražské kavárně" nelíbí. Pan prezident jedná a vystupuje na základě historických skutečností a svých znalostí. Rusko patří do Evropy, která mu může za mnoho věcí poděkovat, a to jak v historii, tak v současnosti. Ze života vím, že nelze jednoho jen očerňovat, aniž sám nemám "máslo na hlavě". Myslím, že si Miloš Zeman uvědomuje, že Evropa Rusko potřebuje. Nejen pro klidné dodávky surovin - vždyť ropa z arabských zemí díky všem válečným konfliktům má dnes v dodávkách velké výkyvy - ale i kvůli migrantské krizi. Myslím si, že pan prezident oceňuje, pokud jde o migrantskou krizi, že Rusko plně respektuje a dodržuje mezinárodní právo z hlediska migrantů. Mnohým se to nelíbí, a tak Miloši Zemanovi nasazují "psí hlavu". Ti, kteří dříve označovali pana prezidenta jako agenta KGB, by rádi uvítali, aby o něm mohli říkat opak. A tak poukazovat na jeho vnitřní nevyrovnanost. Prezident Zeman, jak jej známe, pragmaticky pravdivě, jako prognostik, se drží faktů a není na té či druhé straně. Jde mu o Česko a jeho obyvatele.

Anketa

Kterou tiskovinu nejčastěji kupujete (či odebíráte v rámci předplatného)?
Blesk
0%
Mladá fronta Dnes
2%
Lidové noviny
0%
Hospodářské noviny
0%
Sport
0%
Právo
9%
beru si zadarmo Metro
0%
beru si zadarmo E15
0%
Aha
7%
Haló noviny
4%
jiný deník
0%
Žádné noviny nekupuji. Znám levnější toaletní papír.
78%
hlasovalo: 6647 lidí

Při mistrovství Evropy ve fotbale se naši sportovní komentátoři posmívali ruskému fotbalovému týmu. Není to už tak trochu za hranou?
Fotbal jsem zase tak dobře nehrál, ale duší jsem sportovec a vím, že ve sportu by se neměl podceňovat soupeř a ani by se mu nemělo posmívat. Zvláště když víme, jak hrálo naše mužstvo. Také by se nám asi nelíbilo, kdyby jej posměšně komentovali komentátoři protivníka. Zde se plně hodí přísloví "nečiň druhému to, co sám nechceš, aby bylo činěno tobě".
Fotbal, když hrálo ruské mužstvo, jsem neviděl. Leccos jsem však slyšel a podle komentářů to bylo za hranou. Z toho by měl vyvodit důsledky generální ředitel České televize, která čerpá přes sedm miliard korun ročně ze státního rozpočtu. A toto počínání sportovních komentátorů, kteří byli za pěkné peníze a diety ve Francii, nepřispívá k objektivitě vysílání. A nejde jenom o ČT. Z hlediska sportovního to zase ukazuje na naši nezralost. Mě by věcně zajímalo, kolikrát jsme Rusko ve fotbale porazili a kolikrát jsme s ním na větších turnajích prohráli, a proč. To, že se reportér směje tomu, že někdo udělá špatně kličku anebo neví, co je to česká ulička - a nevědí to sami Češi, jak nám na EURO ukázali - mi připadá jako další díl do knihy "Dobrý voják Švejk". Jako sportovec - střelec se chci držet jen faktů a nepřebírat nevyspělé názory komentátorů, z nichž někteří ještě před 26 lety mluvili jinak. Chci se trefovat jen do černého.
Co říkáte na to, že se do sportu tahá politika?
Je to ubohé. Možná to nepřijde někomu, kdo to nezažil, ale já to zažil. Tvrdím, že politika do sportu vyloženě nepatří. Politika v současné době rozeštvává národy, lže se, přivádí samá neštěstí. Rozbombardované země, tisíciletá úsilí předcházejících generací, to přináší špatná politika, která, jak jsme se učili ve škole, končí válkou. Válka je násilné pokračování politiky. Napřed jsou politické lži, například USA o Iráku, že jsou tam zbraně hromadného ničení, pak tam nasadí konvoje, ty zjistí, že se tam nic neděje a nikdo nemá zájem válčit, a válku tam rozpoutají. Ozbrojí enklávy, využijí náboženské rozpory, jedněm naslibují, že se budou mít lépe. Tak, jak nám to slibovala Svobodná Evropa a tvrdila nám, jak se lidé mají špatně, jaké jíme špatné potraviny. A po revoluci zápaďáci vykoupili naše potraviny. Viděl jsem na Budějovicku, jak vykupovali samoobsluhy. Takže to je lež, lež a znovu lež! Chtěl bych se ještě někdy dožít pravdy.

Zlatý olympijský vítěz Jan Kůrka (Foto: archiv J. Kůrky)
S tou profesionalizací sportu - není to o tom, že si to mnohé velmoci berou jako svoji výkladní skříň? Podívejme se na doping v cyklistice… Jak z toho ven?
Kontroly musejí být velmi přísné, s tím souhlasím. Musím říci, že mne děsí jejich obrovská cena. To si neuvědomují běžní lidé, ale my, co děláme vrcholné soutěže, tak prakticky třeba kolabuje krásný závod na tom, že jde pro laboratoře o šílené částky. Složitě dáváme pár korun rozhodčím, pár peněz na občerstvení a pak se dávají miliony do lékařských laboratoří, které čím dál náročněji prověřují, aby vyčmuchaly látky, které nejsou přípustné.
Takže zase skvělé příjmy pro farmaceutické lobby…
Jistě!
Kšeft podle vás není jen dopování, ale i boj proti dopingu?
Přesně tak. To máte jako s migranty. Obrovské zisky z nich mají ti šmejdi, co je převážejí. Utápějí se v tom obrovské prostředky. A pak se divíme, že pořád máme stejné důchody, čtvrtinové platy než v jiných zemích. Takže my musíme na dopingové kontroly přistoupit, ale zdaleka na ně nemáme vybavení a hlavně finance, jako jinde v zahraničí.
A ta ruská delegace, tedy vyloučení ruských atletů. Tam to vidím spíše politicky. Nejsou sami, kdo dopuje. A nejslavnější Američan, Armstrong, najednou se po letech zjistí, že celá léta jezdil na drogách. Přijde krátká zpráva a už je o tom ticho. Nikdo nepátrá, zdali ten americký svaz v tom, jak se říká, nejede. Ale když mu ostatní stačili, tak asi také brali, ne? On byl sice dobrý, ale ne tolik, aby ujel o kilometry. Takže ten, kdo mu chce stačit... Kdo chtěl v bývalém režimu takzvaně "zvedat" a srovnat se s Němci, Sověty, tak musel brát. Všichni brali, aby zvedli takové váhy. O přírodní síle to už není možné, vždyť nyní výkony poklesly.
A vyloučení ruských atletů z olympiády...
Je tady diskriminace. V tomto případě uplatňování kolektivní viny, to už zavání politikou. A to hovořím velmi diplomaticky a vážím slova… Přijde mi to jako cílené, vždyť o tomto problému se už ví roky. A najednou se to vytáhne, když je Rusko takzvaně "na indexu" a dehonestováno vším možným.
Hovoříte také o tom, že pro mnohé byla zimní olympiáda v Soči špatnou, protože byla právě v Rusku…
Chápu, že se u nás plive na politické záležitosti, ale plivat na lidi, kteří udělají pro sport první poslední, dělají tam po nocích, dělat sprasky ohledně uvolněného šroubku, mně přijde úplně hnusný. To mám stále v uších. Každý večer jsem slyšel ten sarkasmus, zvláště od jednoho sportovního reportéra ČT. Denně jenom plival a plival, neřekl jediné pěkné slovo. A přitom tam byly tisíce našich lidí, diváků a hovořily v superlativech. Pochopím, že se špiní v politice, i když mne štve, že jsou to lži, ale takto dehonestovat sport, do kterého Rusko dalo takové obrovské peníze, aby se ta mládež světa tam měla krásně.
A to fotbalové utkání v Praze mezi plzeňskou Viktorkou a Spartou…
V hledišti se objevily americké vlajky. A Záruba to komentoval slovy "tady visí správné vlajky, ne ty, na které jsme byli zvyklí". Tohle se stalo na podzim loňského roku.
Vraťme se ještě k dopingu. Když jde o takový kšeft, co k tomu přistoupit, jako někteří lidé navrhují legalizaci měkkých drog, tedy legalizovat doping? Vždyť ty lidské možnosti nejsou nekonečné.
Ano, je to jedna z verzí, o které jsme mnohokrát přemýšleli. Pak by se to ovšem stalo výsadou "drogistů", kteří by dožili třiceti let. Ale zdravější populace by byla vyřazena automaticky z bojů o čelná místa. Ve většině sportů. Nadále tedy trvám, i když jsem před chvílí hovořil o finanční náročnosti, na tvrdé kontrole. Ale je třeba také prevence. Musím pochválit některé světové federace, že dělají namátkové kontroly těch rizikových sportů. Atleti, cyklisté.


Mně se zdá až nenormální, že k vám někdo, když třeba sedíte doma nebo někde u bazénu na dovolené, vtrhne a odebere vám vzorek…
Souhlasím, je to hrozné. Ale berme to jako daň za světovost…
Vezměte si ale, že také v hokeji a fotbalu nám umírají pětadvaceti- třicetiletí kluci. Jak si to vysvětlit? Docela lehce. Zažil jsem boje o reprezentace. Když se tam chci mermomocí dostat… Já neměl jinou šanci, než dřít a dřít. Ale dnes v lize nebo NHL není taková kontrola jako u vzpěračů nebo atletů. Obecně platí, že drogy zvyšují výkonnost.
Je normální, aby na jedné straně byly v kolektivních sportech miliardy a na druhé straně tady budou třeba lidé pádlovat za pár tisícovek?
Tady vidíte, jak ten svět je stále ještě neřízený. Není to dokonalé. Chybí soudnost, a jak říká náš prezident, zdravý lidský rozum. Když takový človíček končí se sportem a má dvě miliardy na kontě, jak je může užít, utratit? A přitom stovky milionů by mohly jít na mládežnické sporty, do mládeže, kde řada lidí odpadává, když rodina už nemá peníze, aby jejich kluk mohl jezdit někam každý týden na závody. Takových je dnes bohužel hodně.
Ve světě sportu se pohybuje spousta peněz. Ovšem ne ve všech odvětvích…
Samozřejmě, hlavně v těch kolektivních. A jsou to až nesmyslné částky.
Není tedy krédo Pierra de Coubertina "není důležité vyhrát, ale zúčastnit se" pro mnohé přežitkem a promiňte, k smíchu?
Svého času to trochu vzbuzovalo úsměv. Před pár dny to velmi výstižně řekl předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval na nominačním plénu. Prohlásil závažnou větu, že v současné době ten, kdo se probojuje na olympijské hry, kdo se jich zúčastní, je vlastně hrdina. Vymyká se řadě těch rádoby vrcholových sportovců, protože síto je tak tvrdé, nekompromisní a bohužel na to doplácíme, protože máme nyní nejnižší delegaci od roku 1989. Pouze 105 sportovců a bývalo 130, 140, 150. V tomto je to nejslabší a mám obavy, pokud tento trend bude pokračovat, bude hůř. Příčinou je slabý základ školní tělovýchovy.
Kde je tedy podle vás "jádro pudla"?
Musí být silná základna a pořádný školní tělocvik. I paní ministryně Valachová se tam vyjádřila, že se od roku 2017 přidávají tři miliardy do sportu a do tělovýchovy.
Umírají staří, dobrovolní trenéři, dobrovolní rozhodčí, dědoušci, kteří připravovali sportoviště. Za pár korun, za párek. A organizace soutěží, které jsou kořením každého sportu. Mládež to pak přestane bavit, i když ji třeba podchytíme. Chce přece soupeřit, a to něco stojí. Ale není to tolik, aby se to státu nevyplatilo. Existuje řada expertiz včetně těch lékařských, že se nám to vymstí na nezdravosti populace. Klesla hybnost, fyzická připravenost. Pak se do toho pustily soukromé subjekty, zavedlo se soukromničení, separovaný trénink. Praxe nám ukazuje, že je to k ničemu. I když my, staří borci, jsme to dávno věděli. Člověk potřebuje být stále v tréninkovém a závodním presu, aby viděl růst svých kamarádů. A když to nemá denně na očích a konfrontuje to jednou za měsíc - tak z mého pohledu je to o ničem. Pak člověku dělá dobře, když v tréninku svého soupeře porazíte a když prohrajete, setsakra si z toho berete poučení. Když "soukromničíte", nevíte, zda jste dobrý nebo špatný. On ten výkon provede, když mu ostatní budou dýchat na záda. To jsou základní principy, které se po revoluci porušily, a nastal chaos. Každý byl hrozně chytrý a odhodily se staré, vymakané metody. Tvrdím, že 90 procent z nich bylo dobrých. Vždyť jsme ve světě hráli ve sportu prim, a to samo o sobě je jasný výsledek. Vrcholné výkony prostě nepřicházejí. Klobouk dolů třeba před Janem Železným, ale to je výjimka potvrzující pravidlo. Nenápadně, ale pozvolna jde výkonnost dolů bez ohledu na suprové výjimky. V globálu to ubývá.
Tam, kde převažuje vlastenectví nad penězi, se tak nestane.
… jako by se zapomínalo na stovky a tisíce nadšenců a dobrovolníků…
Když má reprezentant dvě stě tisíc ročně, tak musí být přece nějaká poměrná spravedlnost a měl by to někdo řídit, aby se dostala i na ty, kteří mají fyzičku a odhodlání, ale nemají finanční prostředky. Nemáme tedy základnu a chybějí nám trenéři mládeže, poctiví rozhodčí okresního formátu, dědoušci, kteří v sobotu a v neděli jdou na sportoviště a přinesou domů nějakou korunu. Ona je to velká práce a ať ji jde někdo zkusit. Já ještě dělám trenérskou práci, a protože je mi 73 let, po dvouhodinovém tréninku si docela rád na hodinu sednu. Ne že bych nemohl dýchat, ale musím si odpočinout - mluvení, pohyb, kdy předvádíme polohy, cviky. Ta únava tam je velká, a proto toho dědouška je třeba motivovat nějakou každou. A nevidím v tom nějaké horentní částky, aby se to státu nevrátilo ve zdraví populace.
Podle vás tedy nežijeme ve zrovna nejbezpečnější době…
Z mého pohledu záměrně, pod nátlakem Spojených států. Jsou tu silní kluci, kteří mohou dostat zbraně, a za pár dní jsou tady pěšky. Nám zbraně seberou a jim je dají. Kdyby se stát choval suverénně, tak ozbrojí své obyvatele, jako to mají ve Švýcarsku. Chtěl bych vědět, zda by si Švýcaři nechali sebrat zbraně. Já se považuji za slušného člověka, nota bene za vlastence a bojoval bych tu do poslední kapky krve, ale k tomu potřebuji podporu státu. A ne aby mne stát podrážel a poslal na mne barevná vojska, aby mě podřezali. Tak to nevidím jen já, ale spousta mých vzdělaných kamarádů, kteří nemají šanci jít do televize a říci tam své. Ať si Dienstbierové a takoví blázni říkají svoje chiméry, kteří jsou ochotni sem brát další imigranty. Ti, kdo znají historii, vědí, že Západ nám nikdy nakonec nepomohl a vždy nás zradil a podrazil. Proč mu tedy otevírat náruč a plivat na své osvoboditele.
Obáváte se tedy jaderného konfliktu?
Ano. Převádím to na svoji povahu. Jsem mírumilovný člověk, ale každého ujišťuji, kdo mi sáhne na rodinu, na moji zemi, a budu vidět, že je konec, tak nejsem ovce, abych se nechal podříznout. Nejsem ta ovce a umím se setsakramentsky bránit. A takto se karty rozdávají. Proč obrazně řečeno kolem mé zahrady nechají běhat psy, stavějí střílny, když nikomu neubližuji? Co od nich tedy z té střílny mohu čekat? Že každou chvíli vyletí patrona…
A to se může stát i nešťastnou náhodou, takových případů známe rovněž dost…
Ano, ano. Nikdy nevíte, kde jaký blázen nebo nadopovaný voják zmáčkne tlačítko…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama